Mistrovství světa 2016 v HFT v anglickém Kelmarsh proběhlo rozporuplně...
Samotný závod se měl konat 27.- 28. března 2016 v rámci Kelmarsh Country Fair, nicméně druhý soutěžní den byl z důvodu nepříznivého počasí zrušen. Výsledky tedy byly poněkud kontroverzně počítány pouze z prvního soutěžního dne. To samo o sobě vzbudilo nejen mezi závodníky značné emoce. Českou republiku reprezentovalo 23 střelců přičemž 5 z nich se v konečném výsledku umístilo v první padesátce výsledkové listiny.
Více o průběhu Mistrovství světa v anglickém Kelmarsh si přečtěte v níže uvedeném reportu Jakuba Vichera (kapitán teamu).
Mistrovství světa v HFT se konalo na Velikonoce 27.-28. března 2016 v anglickém Kelmarsh. Tento rok byl mezi střelci o účast na závodech mimořádný zájem a všech 360 míst se zaplnilo již koncem listopadu loňského roku. Z České republiky se na mistrovství přihlásilo rekordních 23 střelců, kteří po několika měsících příprav všichni v pořádku dorazili na místo konání.
V neděli nás na místě přivítal silný vítr mezi 10-15 m/s, začali jsme tušit, že to nebude nic snadného, stejně jako každým rokem. Představu o síle větru si můžete udělat z fotografií vlajek zúčastněných států.
Čeští střelci se zúčastnili závodu v kategoriích Open, Ladies, Recoiling, Junior a díky Oldovi Šimčíkovi, který den před závodem oslavil životní jubileum, také v kategorii Veteran. Nikoho jsme neměli jedině v kategorii střelců s puškami v ráži .22.
V rámci akce se prezentovala firma JSB, která si v Kelmarsh otevřela střelnici, kde si zájemci mohli vystřelit nějakou pěknou věcnou cenu.
V jednotných bundách a čepicích jsme byli v poli závodníků nepřehlédnutelní.
Chvíle soustředění před závodem, na Zero range bylo prakticky zbytečné chodit, v tom větru se nástřel zbraní nedal ověřit.
Vlastní závod byl postaven v klasickém anglickém stylu. Tedy střílelo se na rozmanitě umístěné sklopky, z kterých často vykukovaly jenom části. Z mého pohledu se jednalo o poměrně smolný závod, kdy jsem začal na stanovišti číslo 5 a šel jsem s šesti dvojkami v řadě až na 11-ku, od které jsem dal čtyři jedničky za sebou (nemohl jsem se srovnat s větrem na 15 mm killzóny + klečák na max s plným větrem zleva). Pak jsem přišel na stanoviště 15, což byl stoják bez opory ve skutečně extrémních podmínkách, kde sklopka slona byla zjevně na maximální vzdálenost přes 30 metrů a navíc takových 7 metrů vysoko, takže vítr do ní šel zleva naplno.
Na detailu můžete vidět větrem přilepený provázek na okolních stromech.
Ve skupině přede mnou si jeden člen anglické reprezentace na tomto stanovišti dokonce zapsal nulu, takže jsem se snažil soustředit hlavně na to, abych pevně stál, namířil jsem slonovi na chobot, zmáčkl spoušť a sklopka padla.
Pak se mi dařilo do stanoviště 19, což byl úzký králík na maximálních 40+ metrů s plným bočním nárazovým větrem. Dával jsem opravu na vítr dva doty vlevo, ale bylo to málo a diabolka prosvištěla kolem pravé strany, škoda nuly, ale to se nedá příliš ovlivnit.
Vynikající bylo stanoviště tuším 21, kde sklopka s 25 mm killzónou jen tak vyčuhovala z vidlice stromu ve značné výšce nad zemí ve vzdálenosti kolem 33 metrů.
Ke konci závodu mě opět postihla nějaká krize. Začalo to na stanovišti 28, kde jsem podcenil vítr zprava a přecenil vzdálenost, takže jsem trefil přesně hranu na desáté hodině. Pak následovala sklopka na větší vzdálenost v protivětru a nakonec zase 15 mm killzóna s bočním větrem, ty mi nešly, jsem zvyklý je ve větru střílet na vingl, ale chtělo to prostě víc a nemohl jsem se k tomu odhodlat, hlava mi to jednoduše nedovolila.
Po přesunu na začátek jsem sledoval, jak se přede mnou vybodovali na stanovišti číslo jedna (na louce sklopka za kůlem na max) střelci anglické repre 1+1+0. Řekl jsem si, že ten vítr je sice silný, ale nejde z pravého úhlu, takže bude mít tak poloviční sílu. Dal jsem kříž proti větru na kraj sklopky a čistě ji sundal. Na dvojce jsem jak jinak než minul další 15 mm killzónu na dvaceti metrech. Pěkná byla trojka, což byla 20 mm killzóna vysoko ve větvích za silného větru zleva ve vzdálenosti přes 25 metrů. Poslední čtyřka byla asi jediná jednoduchá sklopka (větší killzóna na 30 metrů), akorát se muselo jít na lokty.
Celkově to byl parádní závod, užil jsem si každou sklopku. Bylo vidět, že každé stanoviště bylo postaveno zkušenými lidmi s nějakým úmyslem a snahou střelce na něco nachytat. Vše bylo navíc komplikované velmi silným větrem, s kterým se v našich podmínkách setkáváme jen výjimečně. Výsledek mohl být lepší, ale když jsem viděl okolní střelce (stejně střelil loňský mistr světa), tak se nebylo za co stydět.
Chtěl bych na dálku pozdravit mé spolustřelce ze skupiny Winnieho a Kena. Ze začátku jsme se chvíli oťukávali, ale od půlky už jsme se šli, jako bychom se znali odjakživa.
Po závodě proběhla tombola, v které vyhrála Martina krabičku diabolek.
Po příjezdu na hotel jsme se sešli na večeři. Dress code bylo tričko dalšího z našich sponzorů.
Využili jsme vhodnou chvilku, než se setmělo a udělali společné foto.
V pondělí jsme plni očekávání dorazili na místo závodu, nicméně od rána bylo jasné, že to nebude jen tak, protože přes Anglii v noci procházela bouře Katie, která přinesla proudy vody a nárazy větru o síle až 100 mph. V době našeho příjezdu do Kelmarsh to mohlo být tak 20-25 m/s spolu s deštěm a sněhem.
Když kolem začnou lítat toitoiky, končí legrace.
Nakonec se však naplnily naše černé obavy a pondělní závod byl s ohledem na bezpečnost a zdraví závodníků nejprve odložen o dvě hodiny, aby byl zakrátko zcela zrušen, protože bylo jasné, že i kdyby se začalo později, tak závod by stejně nestihla odstřílet druhá směna. Navíc došlo k zatopení některých stanovišť na trati Alfa.
Posléze došlo k vyhlášení celkových výsledků na základě nedělního závodu. Bylo to jistě kontroverzní rozhodnutí, nicméně s ohledem na okolnosti zřejmě správné.
Mistrem světa pro rok 2016 se stal Simon Howarth po skvělém výkonu, když minul pouze 3 sklopky.
Během našeho odjezdu kolem poledne se vítr sice uklidnil na "pouhých" 10-15 m/s, ale to už bylo pozdě.
Z individuálních výsledků bych vypíchl výkon Dušana Mandáta, který s 52 skončil na děleném 13. místě těsně za finálovou dvanáctkou, ale dosáhl na cenu za třetí místo v hodnocení značek v teamu Walther. V první padesátce skončili ještě Václav Sejpka, Ladislav Pusztai, Jakub Vicher a Viktor Houdek.
Pěkné výsledky v kategorii Ladies dosáhly Martina Krausová na děleném 7. a Marta Růžičková na děleném 13. místě.
Radek Slevinský v Juniorech dosáhl na dělené 6. místo na dohled od stupňů vítězů. Cenné zkušenosti nabral zřejmě nejmladší účastník mistrovství Tobiáš Dygrýn. Oba junioři jsou příslibem do budoucna.
Velmi vyrovnaný výkon podal celý český team s 52 + 50 + 50 + 49 + 48 + 47 body, které v součtu nejlepších 4 výsledků daly dohromady 201 bod, a to stačilo na čtvrté místo, o tři body za Walesem (204) a o pět za druhým Skotskem (206). Vyhrál team Anglie s 219 body.
Chtěl bych velmi poděkovat spolku Czech Airgun Field Target Association (CAFTA), který veškerou organizaci zaštiťoval a finančně podporoval a dále našim sponzorům, kteří do nás investovali velmi významné finanční prostředky, firmám:
JSB Match Diabolo
Česká zbrojovka Uherský Brod
Styrotrade
Styroprofile
Pragochema spol.s r.o. -výrobce přípravků pro povrchové úpravy
Airchrony.com
Fieldtarget.cz - eshop
Ještě následuje netradiční závěr. Netradiční proto, protože tradičně píšu o HFT pozitivně, nicméně s MS mi už poněkud dochází trpělivost a některá negativa nemůžu nevidět. Byla to má pátá účast, tak si myslím, že můžu i kritizovat.
Akce se koná v nevhodný termín na Velikonoce, kdy panuje aprílové počasí s deštěm a větrem.
Kelmarsh není vhodné místo pro velké akce tohoto typu. Každý rok se tam lidi brodí v bahně a zapadají do něj s auty.
Pokud to má být skutečně mezinárodní mistrovství, tak se akce nemůže konat každý rok na jednom místě v jedné zemi.
Letos spadl stožár s naší vlajkou hned první den, tak ji odnesli a nikdo se neobtěžoval ji znovu postavit. Podle mě to byl projev neúcty. Stožáry s vlajkami jim tam padají pravidelně.
Na zero range nebyly na terčích napsané vzdálenosti.
Zero range je každý rok malé, účastníci se tam nevejdou a stojí frontu.
Účastníky z cizích zemí rozdělují po jednom do různých skupin, ale přede mnou ve skupině byli 2 členové anglického teamu v jedné skupině. Toto je ostuda a arogance organizátorů.
Spousta střelců z cizích zemí se na mistrovství nedostala (například polský team), protože místa zabrali místní střelci. Na druhou stranu musím říct, že na mistrovství se nedostali ani někteří známí střelci z Anglie. Organizátoři měli buď navýšit počet střelců nebo jednotlivým zemím přidělit kvóty na účast.
Každý rok tam vidím podivný způsob losování tomboly. Místo aby vytáhli karty z krabice, tak oni vytahují čísla a pak se jeden člověk podívá do nějakého papíru a řekně nějaké jméno.
Každý rok se tam stojí fronta před dvěma záchody. Oni jsou nepoučitelní - 2 záchody pro několik set lidí by mě nenapadlo.
Každý rok tam v tombole rozdávají poměrně velké peníze - mnohem radši bych viděl, kdyby ty peníze investovali do lepšího webu nebo do většího počtu toalet.
Z posledních pěti let se jenom jednou stalo, že mi poslali přesný počet vstupenek. Chápu, že chyba se může stát, ale čtyřikrát z pěti let?
Každopádně ta situace se přestává líbit střelcům z více zemí a začíná vznikat tlak na změnu, takže uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet.
Jsem připraven do Kelmarsh jet i příští rok. Ovšem nevím, jestli to nebude naposledy.
Association https://sites.google.com/site/whfta1/Home nebo na diskuzním fóru http://forum.fieldtarget.cz/viewtopic.php?f=11&t=795
