Ing. Jakub Vicher

Úspěchy:

Mistrovství světa

2019 - 9. místo, 2. místo Czech Team
2018 - 3. místo, 2. místo Czech Team
2017 - 2. místo Czech Team
2015 - 18. místo, 3. místo Team Walther

účastník MS 2012, 2013, 2014, 2015, 2016

Mistrovství Evropy

2016 - 10. místo, 2. místo v družstvech

2012 - 14. místo, 2. místo v družstvech

Mistrovství České republiky

Mezinárodní soutěže

Benelux Open 2018 - 2. místo
Slovak Open 2017 - 1. místo
Slovak Open 2016 - 1. místo
Slovak Open 2015 - 1. místo

Česko - Polský pohár 2015 - 2. místo
Slovak Open 2014 - 1. místo
Česko - Polský pohár 2014 - 8. místo
Mistrovství Polska 2014 - 15. místo, 3. místo v družstvech
Slovak Open 2013 - 2. místo
Mistrovství Polska 2013 - 4. místo, 3. místo v družstvech

Domácí soutěže

Zimní pohár 2020 - 1. místo

Zimní pohár 2019 - 1. místo
Zimní pohár 2018 - 2. místo
Zimní pohár 2017 - 1. místo
Pohár CAFTA 2016 - 2. místo
Zimní pohár 2016 - 2. místo

Pohár CAFTA 2015 - 3. místo
Pohár České sklopky 2015 - 2. místo
Moravský pohár 2015 - 1. místo

Pohár České sklopky 2014 - 1. místo
Pohár České sklopky 2013 - 4. místo
Pohár České sklopky 2012 - 2. místo
Pohár České sklopky 2011 - 1. místo
Pohár České sklopky 2010 - 1. místo Pohár České sklopky

2009 - 1. místo Pohár České sklopky

O sobě

Se vzduchovými zbraněmi jsem se seznámil asi jako každý z nás už v ranném věku, kdy jsme s bratranci stříleli z dědečkovy Slávie 620 na smetišti po plechovkách a dalších pokud možno rozbitných věcech. V mých asi 8 letech mi navrhl můj otec, že pokud budu ochoten do toho investovat, tak mi pořídí vlastní vzduchovku. Neváhal jsem, rozbil prasátko s nastřádanými pětikorunami od babiček. Bylo v něm 220 korun, otec přidal dalších 200 a za pár dnů přinesl domů novou Slávii 630. To byl tenkrát sen každého kluka. Těch ran co z ní padlo, to už dnes nikdo nespočítá. Dosud ji mám, je naprosto funkční a visí na chatě na čestném místě na zdi. I teď z ní občas pro zábavu vystřelím.

Po nějaké době jsem dostal k Vánocům vzduchovou pistoli Tex mod.3. Hlavní problém byl neustále shánět diabolky, kterých nikdy nebylo dost. Potom přišla z pistolí ještě LOV 21 na sifonové bombičky, s kterou se samozřejmě přesnost a komfort střelby dostal na jinou úroveň. Texku stále mám, po všech klukovských eskapádách je všelijak odřená, na pažbičce je drobná prasklina, ale železo je v bezvadném stavu. Už v dětství jsem se naučil, že o zbraň je nutné se náležitě starat a udržovat v čistotě a chránit ji před rzí. LOVka nedávno doputovala k mému synovci, snad si ji užije jako kdysi já.

V pozdějším věku, jakmile to u nás situace dovolila, jsme si s otcem koupili perkusní revolvery. Krátce na to se však změnil zákon ohledně perkusních zbraní a musel jsem si udělat zbrojní průkaz. Tím začlo mé delší období palných zbraní, kterých mám dodnes několik.

Když jsem však před lety zjistil, kam se posunul vývoj v oblasti vzduchových zbraní, na jakou úroveň se dostaly a co se s nimi dá dokázat, opět jsem se k nim vrátil a zatím to nevypadá, že bych je opustil. Rozhodující výhodou vzduchových zbraní je především skutečnost, že je to už prakticky jediná možnost, jak si ještě v dnešní době můžeme svobodně a legálně zastřílet na vhodných místech v přírodě a bez nutnosti podstupovat všelijaké pravidelné byrokratické úkony.

Zhruba od roku 2006 jsem se začal věnovat nejen střelbě, ale i pořádání vzduchovkářských srazů a závodů. Postupem času jsme přešli ke střelbě podle oficiálních pravidel HFT (Hunter Field Target) vydávaných anglickou organizací WHFTA. Kromě závodů u nás se pravidelně zúčastňujeme i Mistrovství světa v Anglii a závodů v zahraničí. Přál bych si, aby se toto odvětví střeleckého sportu dále rozvíjelo a zúčastňovalo se ho stále více nadšených střelců.

Velkou oporou v mé zálibě je pro mě má žena Marta, která se stará nejen o mě, ale i o naše dvě malé dcery a bez její podpory bych se tomuto koníčku nemohl věnovat. Díky!